Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Rychmburk
Nad hlubokým údolím, jehož skály rozervala svým bystrým tokem říčka Krounka, zvedá se majestátně uprostřed hradebních zdí válec starobylé hlásky zakončený šindelovou střechou mezi palácovými budovami. Hrad Rychmburk.
Tiché, malé městečko, dřevěné chaloupky, panský dvůr, kostel, tichý
a prostý život v krásném chudobném kraji. A kolem všude nádherné lesy, hluboké a tiché, hory zamyšlené a ponuré daleko na obzoru, zpěv ptáků
a klid a mír. Starými, pradávnými příběhy mluví k nám staleté zdivo kdysi mocného hradu, o práci dobrých a prostých venkovských lidí, vypráví země, lesy budí v srdci svět pohádek.
Ano, takové má být rodiště básníků. Romantické a krásné, pokojné i velebné, posvěcené bohatou minulostí a dumavě ztichlé vzpomínající dneškem. Takové je rodiště básníkovo, takový je Rychmburk, kde spatřil světlo světa pootavský slavík, básník Adolf Heyduk.
